Blog

Petr se ptá Tomáše: „Dáš si pivko?“ a ten odvětí: „Nemáš tam něco ostřejšího? Co třeba slivovici?“. „No, aby ses nám tu hned neopil!“ šťouchne do něj přítelkyně Lenka a tváří se trochu vyčítavě. „Prosím tě, v té jeho slivovici je méně alkoholu než v normálním pivu,“ neudržím jízlivou poznámku a už lituji, protože tuším, že bude následovat přednáška na půl hodiny. 

Lenka ke mně pošle nechápavý pohled: „Jak jako?“. Dobře, nadechnu se a spustím už obvyklou otázku na rozproudění diskuse: „Tak schválně, kdybyste měli srovnat pivo, víno, panáky podle obsahu čistého alkoholu, kde je nejvíce a kde nejméně?“ Kvíz začíná. Petr ihned vystřelí: „No to je jasné, nejvíc panák, pak asi pivo. Nebo víno? Teď nevím, ale v tvrdým je ho určitě nejvíc.“ Lenka právě krouží vínem ve sklence a radí: „Víno bude určitě nejslabší, vždyť je to vlastně jenom šťáva z ovoce,“ spiklenecky se usměje a trochu se napije. Tomáš cosi hledá v telefonu a ptá se nahlas: „Kolik procent má asi pivo? Vůbec netuším.“ „Přeci desítka deset a dvanáctka dvanáct,“ řekne Petr, který je vždycky se vším rychle hotový. „Ne, to jsou stupně, prosím tě …,“ kroutí hlavou Tomáš. 

Nechci své přátele, a vlastně ani sebe, déle trápit, tak začnu vysvětlovat: „To budete překvapení! Nejvíce alkoholu má Lenka ve dvou deci červeného, pak je Petrův půllitr desítky a až nakonec Tomášova slivovice. V přepočtu na gramy alkoholu něco přes 21 g u červeného, 16 g u piva a asi 14 g u slivovice.“ 

„No jo,“ namítá Tomáš, který už mezitím vygooglil hledané údaje „ale zatímco to pivo má třebas 4 až 5 % alkoholu, tak ta slivovice má i 45 %, to je přeci víc, ne?“ Nenechám se zaskočit obvyklou úvahou, která se sice nabízí, ale nepočítá s jedním podstatným jevem: „To sice ano, ale ta procenta říkají, jak velký podíl v daném nápoji tvoří alkohol, resp. jak je silný. A teď si vezmi, kolik vypiješ piva a kolik vypiješ panáků. Piva se pijí po půllitrech, zatímco i velký panák jsou jen 4 centilitry. To je poměrně zásadní rozdíl. Takže ve finále v tom pivu do sebe dostaneš více alkoholu, protože toho nápoje zkrátka piješ výrazně víc,“ snažím se vysvětlit. Tomáš byl vždy zvídavý, takže to nevzdává: „Když je alkohol naředěný, tak jsou jeho účinky slabší, ne?“, a já kontruji: „Když se alkohol rozředí, bude sice možná teoreticky trvat déle, než se vypije, nicméně organismus se s ním bude muset tak jako tak vypořádat. To máš jako s kostkou cukru v čaji – když ho naředíš, bude to možná méně sladké, ale ten cukr sám o sobě nikam nezmizí.“ 

Petra ani Lenku už to moc nebaví, a tak se snaží diskusi zakončit: „tvrdý alkohol je ale stejně společensky nebezpečnější, alkoholismus, a tak vůbec…“ A to je voda na můj mlýn: „To je tak nespravedlivé, když lidé mluví o lihovinách jako o „tvrdém alkoholu“, jako by jeho pití bylo více rizikové. Upřímně řečeno, není. Kvůli vyšší koncentraci alkoholu se jím člověk může teoreticky opít rychleji, ale to má víc co do činění s nezodpovědným pitím a dost možná špatným vztahem k sobě samému. K alkoholismu může mít stejně dobře nakročeno ten, kdo každý den v hospodě vypije 4 piva, stejně jako ten, který si pravidelně zpříjemňuje večery lahvinkou červeného. Že Lenko?“ dodávám žertem a Lenka se směje. „Takže chceš říct, že je vlastně úplně jedno, jestli piješ pivo, víno, slivovici, rum nebo griotku. Prostě je to všechno alkohol a ten je jenom jeden,“ uzavírá Petr a mě hřeje pocit, že ta debata nebyla úplně marná: „Tak na zdraví, přátelé, a hlavně, pijme s rozumem!“